Zoonóza
Listerióza
Co je to listerióza?
Listerióza je obvykle způsobena infekcí grampozitivní tyčinkovou bakterií Listeria monocytogenes, která patří do čeledi Listeriaceae.
Kde se toto onemocnění vyskytuje?
Bakterie L. monocytogenes se vyskytuje po celém světě a v prostředí je značně rozšířena.
Jak se toto onemocnění přenáší a šíří?
Rezervoáry nákazy jsou půda a intestinální trakt asymptomatických zvířat včetně volně žijících savců, ptáků, ryb a korýšů. Nakažená zvířata mohou vylučovat L. monocytogenes ve výkalech, mléce a v obsahu dělohy. Nachází se také v potracených plodech a občas i v obsahu nosních dutin a v moči symptomatických zvířat. Většinou dochází k nákaze požitím, ale bakterie Listeria se mohou šířit také vdechováním nebo přímým kontaktem. U přežvýkavců se listerióza obvykle vyskytuje po požití kontaminované siláže nebo jiného krmiva.
U lidí patří mezi kontaminované potraviny syrové maso a ryby, nepasterizované mléčné produkty a tepelně neupravená zelenina. Bakterie L. monocytogenes byla odhalena i ve zpracovaných potravinách, které byly kontaminovány až po zpracování. Infekční dávka pro perorální přenos není známa, ale předpokládá se, že závisí na kmeni bakterií a na vnímavosti dané osoby. Obvyklým způsobem nákazy novorozených dětí a mláďat přežvýkavců je vertikální přenos. Lidé se také mohou nakazit přímým stykem s infikovanými zvířaty při telení nebo rození jehňat a také při pitvách.
Jaká rizika pro zdraví lidí jsou spojena s tímto onemocněním?
Listerióza patří mezi zoonózy. Inkubační doba u vnímavých dospělých osob činí 3 až 70 dnů, přičemž průměrná délka inkubační doby se odhaduje na 3 týdny. Listerióza je obvykle vážným problémem jen u těhotných žen, novorozenců, starších osob a u hostitelů s nedostatečnou imunitou nebo celkovým oslabením. U těhotných žen může docházet buď k mírnému průběhu podobnému chřipce, který je doprovázen horečkou, zimnicemi, bolestmi hlavy, mírnými závratěmi nebo gastrointestinálními příznaky, případně u nich může být infekce zcela asymptomatická. Po několika dnech až týdnech pak může dojít k potratu, porodu mrtvého plodu, předčasnému porodu nebo septikemii u novorozence. Novorozenci se mohou nakazit buď in utero nebo mohou být infikováni během porodu bakteriemi ve vagíně. U těchto dětí se může rozvinout septikemie, roztroušená granulomatóza, respirační porucha nebo meningitida; příznaky mohou být patrné už při porodu nebo se mohou rozvinout během několika dnů až týdnů. U starších lidí nebo u osob s nedostatečnou imunitou či celkovým oslabením může L. monocytogenes způsobovat meningitidu, meningoencefalitidu nebo (méně často) septikemii.
Jaké jsou klinické příznaky tohoto onemocnění?
Široká škála domácích i volně žijících savců, ptáků, ryb a korýšů má ve svém trávicím ústrojí bakterie L. monocytogenes, aniž by se u nich projevovaly nějaké příznaky. Klinický obraz nemoci se nejčastěji vyskytuje u přežvýkavců. Inkubační doba encefalitidy u přežvýkavců obvykle činí 10 dnů až 3 týdny. Septikemie a potraty se mohou objevit po jednom dni nebo déle. Listeria může způsobovat encefalitidu, potraty a septikemii u ovcí, skotu a koz.
Jak se toto onemocnění diagnostikuje?
Listeriózu lze diagnostikovat izolováním bakterie L. monocytogenes z placenty, plodu nebo obsahu dělohy po potratu. U zvířat se septikemií nebo encefalitidou je možno provést kultivační zkoušku krve nebo mozkomíšního moku. Při pitvě lze provést kultivaci tkání z jater, ledvin a sleziny u septikemických zvířat nebo z Varolova mostu a prodloužené míchy u zvířat s encefalitidou. Bakterie L. monocytogenes byla také izolována z obsahu nosních dutin, moči, výkalů nebo mléka postižených zvířat; vyskytují se však i ve výkalech a mléce zvířat s normálním klinickým obrazem.
Bakterii L. monocytogenes lze identifikovat ve tkáních celou řadou komerčně dostupných a rychlých metod založených na biochemických zkouškách a enzymových reakcích. Také ji lze odhalit pomocí testu ELISA, imunofluorescenčním testem, imunochromatografií, imunomagnetickou separací a technikami založenými na reakci polymerázového řetězce (PCR). Sérologické vyšetření se k diagnostikování běžně nepoužívá. U mnoha zdravých zvířat se titrací zjistí vysoký obsah listerií a dochází také ke zkříženým reakcím s enterokoky, zlatým stafylokokem (Staphylococcus aureus) a dalšími mikroorganismy.
Jaká opatření se provádějí za účelem prevence nebo zamezení šíření tohoto onemocnění?
Listeriózu lze léčit různými antibiotiky. U zvířat s encefalitidou jsou zapotřebí vysoké dávky a včasné zahájení léčby; zvířata s vážnými neurologickými příznaky obvykle navzdory léčbě uhynou. Také může být nezbytná podpůrná léčba. Riziko listeriózy u přežvýkavců lze snížit podáváním kvalitní siláže o nízké hodnotě pH. Proti listerióze neexistuje žádná vakcína. U lidí lze do značné míry zamezit výskytu tohoto onemocnění dodržováním zásad hygieny potravin.